NDVI ukáže sucho dřív než oko

NDVI není kouzlo ani přímé měření vody v půdě. Je to index z odrazu červeného a blízkého infračerveného světla, který ukazuje kondici zelené hmoty.

Hodnota se pohybuje zhruba od -1 do 1. U zdravého a hustého porostu bývá často mezi 0,65 a 0,85. Když část pole padá k 0,35 až 0,55, je to pro nás signál, že se tam něco děje.

Sucho je jen jedna z možností. Stejný propad může ukázat i utužení, horší vzcházení nebo poškození kořenů. Proto mapu vždy bereme jako první krok, ne jako hotový závěr.

Nejčastěji to bývají hrany svahů, písčitější místa a části pole, kde voda dlouho neudrží. Ze země tyto rozdíly splývají, ale z výšky 80 až 120 metrů se ukážou během jednoho letu.

Na poli o 45 hektarech běžně vidíme 3 až 6 zón, které se chovají jinak než zbytek. Někde jde o pár arů, jinde o několik hektarů. Právě ty malé fleky bývají drahé, protože si jich člověk všimne pozdě.

Když přiletíme znovu za 10 dní, vidíme, jestli se rozdíl zvětšuje, nebo drží. To je důležité pro další rozhodnutí.

Nejlepší je vzít mapu a jít rovnou do označených míst. Ne procházet celé pole, ale 4 až 5 konkrétních bodů, které dávají smysl.

My většinou doporučíme tři kroky. Podívat se na stav rostliny, zkontrolovat půdu v hloubce 10 až 20 cm a porovnat problémové místo s částí pole, která na mapě vychází dobře.

Za 30 minut v terénu často zjistíte víc než za půl dne chození naslepo. A hlavně víte, kde má cenu zasáhnout a kde ne.

Dobré je letět ve chvíli, kdy porost už má dost listové plochy, ale problém ještě není vidět z kabiny. U obilnin to bývá od odnožování do sloupkování, u kukuřice zhruba od 6. do 10. listu.

Mapa má největší hodnotu tehdy, když na ni naváže další práce. Třeba kontrola drenáží, rozbor půdy, úprava pojezdů nebo změna dávky v problémové zóně.

Samotný obrázek úrodu nezachrání. Ale pomůže zkrátit čas mezi vznikem problému a rozhodnutím, co s ním.